Návrh z dílny sponzora politické změny nenabízí prostředky, jak se zbavit „zlojedů“. Přinesl by spíš chaos.

Pátrání po ideálním volebním systému je zálibou nejen odborníků. Problém je, že nic jako ideální volební systém neexistuje (stejně jako neexistuje ideální ústava nebo domovní řád). Na základě zkušeností můžeme odhadovat předpokládané efekty různých volebních designů, ale málokdy předpovíte všechny důsledky. Čím je volební systém složitější a méně odzkoušený, tím pravděpodobněji se svým rodičům vymkne z rukou. V případě prezentovaného nápadu Karla Janečka hrozí, že se z dítka okamžitě stane fetující puberťák.

Janeček chce v 81 obvodech (ty známe ze senátních voleb) volit dva poslance. Každá strana nominuje dva kandidáty, každý člověk má dva pozitivní hlasy a jeden negativní hlas. Se všemi může operovat libovolně napříč kandidátkami. Vize je taková, že strany budou motivovány nasadit jen nejlepší kandidáty a negativní hlasy pomůžou eliminovat případné zbývající „zlojedy“.

Verze bez zlojedů

Jak bude takový systém fungovat? Představte si volební obvod v pozitivně naladěné zemi, kde jsou všichni spokojeni a levicoví voliči volí hlavní levicovou stranu (L), pravicoví hlasují pro pravičáky (P). Levice má podporu 25 tisíc lidí, pravice 20 tisíc, takže levice zvítězí a získá oba mandáty.

		Plusové vs. negativní hlasy	Hlasy po odečtu negativních
Pravice	Kandidát P1	20 000 – 0	20 000
	Kandidát P2	20 000 – 0	20 000
Levice	Kandidát L1	25 000 – 0	25 000	ZVOLEN
	Kandidát L2	25 000 – 0	25 000	ZVOLEN

 

Verze taktická

Janečkův volební systém ale může vést ve stejných kulisách k přesně opačnému výsledku. Stačí, když pravicoví voliči takticky rozdělí své negativní hlasy konkurenčním kandidátům.

		Plusové vs. negativní hlasy	Hlasy po odečtu negativních
Pravice	Kandidát P1	20 000 – 0	20 000	ZVOLEN
	Kandidát P2	20 000 – 0	20 000	ZVOLEN
Levice	Kandidát L1	25 000 – 10 000	15 000
	Kandidát L2	25 000 – 10 000	15 000

 

V našem příkladu levice v následujících volbách zareaguje a vybídne své voliče k negativnímu hlasování. Kandidáti jedné strany znervózní a budou bojovat mezi sebou navzájem a nezávislí a malé třetí strany začnou křičet něco o diskriminaci a obrovském množství svých propadlých hlasů.

Nechci tvrdit, že tohle přesně v Česku nastane, ale Janečkův volební systém k nepředvídatelnému taktizování přímo vybízí. Proč by měl volič ODS využít svůj jediný negativní hlas pro potrestání domnělého nevýrazného kandidáta své strany, když může odečíst hlas komunistovi? A proč neshodit kandidáta sociální demokracie? A kterého z těch dvou?

Náhodnost a nepředvídatelnost systému

Kombinace negativního hlasování a většinových prvků v Janečkově návrhu je mimořádně nešťastná. Záporné hlasování má tendenci zbytečně vyřazovat výrazné osobnosti, navíc má smysl pouze při neomezeném počtu hlasů. Vybavit voliče jedním minusovým hlasem je stejně efektivní jako poslat zásahovou jednotku do akce pouze s foukací pistolkou.

Jednokolové většinové hlasování navíc zvyšuje náhodnost výsledků, protože neumožňuje korigovat výsledky ve druhém kole, jako se to letos stalo v senátních volbách. Janeček si od změny slibuje posílení menších stran, to ale není vůbec jisté. Hrozí propadnutí velké části hlasů a vítězové, kteří získají křeslo poslance za 20 % hlasů. To vše v nepřehledném vícestranickém prostředí prakticky nezachytitelném věrohodnými předvolebními průzkumy a tedy značnou rolí náhody ve výsledcích.

Riziko je přitom zbytečné. Volební inženýři by dokázali vymyslet několik variant, jak zvýšit vazbu mezi voliči a kandidáty i snížit váhu šedivých myší na listinách. A nemuselo by to být formou živé hry na Městečko Palermo, kdy po ulicích voliči zběsile pobíhají mezi kandidáty a náhodně po nich střílí hlasy, aby se až druhý den dozvěděli, kdo koho zasáhl a zvolil. To není pozitivní evoluce, to jsou jatka.

(Publikováno v Hospodářských novinách.)